Chrupavčitá tkáň
Chrupavčitá tkáň označovaná také jako chrupavka (cartilago, chondros) je z mechanického hlediska tužší než vazivo, ale méně odolnější než kostní tkáň. Oproti vazivu, které vykazuje odolnost v tahu, projevuje se u chrupavčité tkáně výrazná odolnost v tlaku, čehož se využívá především v kloubních spojení kostí. Oproti jiným tkáním vykazuje velmi nízkou regenerační schopnost.
Podle převažujícího druhu vazivových vláken a uspořádání chrupavčitých buněk (chondrocytů) v mezibuněčné hmotě se rozlišují tyto tři základní typy chrupavek:
Hyalinní chrupavka- poloprůhledná tkáň jasně bílé barvy
- uspořádaná uskupení fibril (podobně jako u kostí i zde je patrná jistá architektonika)
- tvoří základ naprosté většiny kostí lidského těla
- výskyt: kloubní chrupavky, spojení žeber na hrudní kost, dýchací cesty (průdušky...)
- neprůhledná tkáň žlutobílé barvy
- v mezibuněčné hmotě převažují elastická vlákna (ovlivňují barvu tkáně i její mechanické vlastnosti jako je například její pružnost)
- výskyt: uší boltce, hrtanová příklopka
- neprůhledná tkáň matně bílé barvy
- výrazně vláknitá struktura propůjčuje odolnost vůči tlaku i tahu (převažují kolagenní vlákna)
- výskyt: meziobratlové ploténky, nitrokloubní destičky
