Biomechanika - studijní materiály

Druhy kloubních spojení

Klouby lidského těla lze dělit podle různých kritérií.

• jednoduch kloub (articulatio simplex) – tvořen pouze dvěma kostmi
• složený kloub (articulatio composita) – tvořen alespoň třemi kostmi, popřípadě je mezi dvě kosti vložena nitrokloubní destička (discus)

• klouby s větší pohyblivostí
  • kloub kulovitý (articulatio spheroidea) – tvořen styčnými kulovými plochami
    • kloub omezený – kloubní plocha je větší než polovina kulové plochy (kloub kyčelní)
    • kloub volný – kloubní plocha je menší než polovina kulové plochy (kloub ramenní)
  
  Obr. Kulovitý kloub
  • kloub válcový (articulatio cylindroidea) – tvořen styčnými válcovitými plochami
    • kloub kladkový – například spojení loketní kosti s kostí pažní
    • kloub čepový/kolový – například spojení horních konců obou kostí předloketních (kost vřetenní a kost loketní)
  
  Obr. Válcový kloub kladkový (vlevo), válcový kloub čepový (vpravo)
  • kloub vejčitý (articulatio ellipsoidea) – tvořen styčnými plochami tvaru elipsoidu (spojení mezi kostí týlní a atlasem = 1. krční obratel)
  
  Obr. Vejčitý kloub
  • kloub sedlový (articulatio sellaris) – tvořen styčnými plochami tvaru koňského sedla, tj. jedna část má konkávní tvar a druhá, jenž je na první kolmá, naopak konvexní tvar (spojení mezi kostí záprstní a kostí palce)
  
  Obr. Sedlový kloub
  • kloub plochý/klouzavý (articulatio plana) – tvořen rovnými styčnými plochami, které při pohybu po sobě klouzají (spojení krčních obratlů)
  
  Obr. Plochý kloub

• klouby s menší pohyblivostí – kloub tuhý/amfiartrózy (amphiarthrosis)
  • nepravidelná styčná plocha jedné kloubní plochy zapadá do nepravidelné styčné plochy druhé
  • kloubní pouzdra jsou krátká a tuhá => klouby se sníženou pohyblivostí (kloubní spojení křížové kosti s kyčelní)

• klouby jednoosé – kladkový, čepový
• klouby dvojosé (dvě hlavní osy na sebe kolmé) – sedlový, vejčitý
• klouby trojosé (tři hlavní osy na sebe kolmé) – kulový